Zdravý venkov versus město

08.12.2011 13:38

Cesta z města není jen název filmu, ale dlouho přetrvávající trend, kdy se hlavně mladí lidé stěhují z měst na venkov, kde mohou žít s klidem, že jejich ratolesti vyrůstají v čistém a zdravém prostředí. O vesnici se totiž všeobecně ví, že je v ní příroda, lidé se tam pořád pohybují na zdravém vzduchu, zdravě manuálně pracují a jedí zdravé potraviny z vlastních zdravých zahrádek. Jako u většiny věcí, o kterých se „všeobecně něco ví“, je ale realita trochu jiná.

 

PÁR ČÍSEL ZE VSI

13 cca od tohohle věku začne vaše dítě jezdit po návsi na motorce

242 krav v kravíně už zasmrdí pěkně. Nezdravé to sice není, ale...

1/2 mužů na vsi je obézních

3 z 5 psů štěkají i v noci, stačí aby jeden začal. Přejeme klidný spánek

120 decibelů zvládne cirkulárka. Hlukový limit je mezi 50 a 70 decibely.

12 PET lahví týdně spotřebuje průměrná domácnost. Docela dost z nich skončí v kotli.

 

Vesnice pod drobnohledem

Mýtus zdravé vesnice je natolik zakořeněný, že nikomu moc nestojí za to o něm pochybovat a zkoumat, jestli to náhodou není naopak. Pro rozsáhlejší, vědecky podložený výzkum si musíme zajít do USA, kde každoročně probíhá projekt zvaný Country Health Rankings (CHR), tedy něco jako Okresní zdravotní hodnocení. Projekt CHR má za úkol sledovat čtyři hlavní ukazatele zdravého života v každém jednotlivém okrese celé země: Životní styl obyvatel, úroveň zdravotnictví, sociálně-ekonomické prostředí a stav životního prostředí. Když se podíváme na výsledky, začne naše idylická představa zdravého venkova dostávat povážlivé trhliny. Obyvatelé měst dopadli v hodnocení CHR podle očekávání. Výzkum naznačuje, že se během života musejí vyrovnávat s větším znečištěním životního prostředí a rizikem, že se připletou k násilnému trestnému činu.

Městský život také vykazuje vyšší riziko nákazy sexuálně přenosnou nemocí, větší náklonnost k alergiím a k nízké porodní hmotnosti dětí. Jinak ale skoro všechny faktory mluví jasně – lidé žijící ve městech vedou zdravější život než na vesnicích, zejména proto, že si svého zdraví víc váží a pečují o ně. Jen tak si lze vysvětlit, že vesnické děti trpí daleko častěji obezitou a skoro o polovinu víc z nich se přiznává ke kouření a k řízení pod vlivem alkoholu. Lidé žijící na vesnici mají kupodivu i větší sklony k sebevraždám (18 % oproti 13 % ve městech), mají větší náchylnost k cukrovce, srdečním chorobám a vysokému krevnímu tlaku. Už úplně paradoxně zní zpráva, že 66 % všech úmrtí způsobených dopravními nehodami se odehraje na vesnicích. Nic divného na tom ale není. Na vesnických silnicích jsou vyšší rychlostní limity, méně semaforů a policistů, a zatímco na vesnicích žije v USA přes 60 % populace, působí zde jen 10 % všech lékařů.

 

Vesnička naše

Jestli máte pocit, že za oceánem to je prostě jinak, tak nebuďte optimisti a zajeďte se na naši vesnici podívat. Šlachovitého zemědělce chodícího za tažným koněm tam najdete možná tak na ilustraci v knížce Jindřicha Šimona Baara. Normální život funguje tak, že se ráno sedne do auta, jede se do práce, kde se sedí. Jestli v kanceláři, nebo za volantem traktoru, je celkem fuk. V poledne se jde do kantýny na guláš se šesti, večer se nakrmí králíci a sedne k televizi nebo do hospody. Pro potraviny se chodí do místního Penny nebo Lidlu. O víkendu se buď „dělá na baráku“, nebo se na zahradě uspořádá grilovačka a večer se pro změnu zajde (nebo zajede) do hospody. Cílenou fyzickou aktivitu a snahu zdravě se stravovat tu nenajdete.

 

Možná takto vykreslený životní rytmus současné vesnice zní trochu karikaturně, ale vězte, že je doložený. Třeba výzkumem  Českého institutu metabolického syndromu. Ten ukazuje, že takřka polovina mužů na české vesnici spadá do kategorie obézních a celkově se na vesnici pohybuje o celých 13 % více mužů s nadváhou než ve městech. Obezita sice není považována za nic zvláštního, ale ve skutečnosti je právě nadměrná váha dobrým indikátorem nezdravého životního stylu. K němu se váže vysoký krevní tlak, srdeční nemoci, cukrovka a podobné nepříjemnosti. A s těmi už legrace není.

Těžko říct, jestli lidé na vesnici žijí ve zdravějším prostředí – jasně že tu nemáte tolik aut, ale když si soused zatopí PET lahvemi, má to taky svoji sílu. V cílevědomé péči o zdraví nicméně město s přehledem vede. Ani kompromis v podobě příměstských satelitů příliš nefunguje. Existuje zajímavá studie Národního institutu zdraví Spojených států z roku 2002. Ta dokázala, že lidé žijící v domech postavených před rokem 1973 toho nachodí mnohem víc než lidé žijící v nových stavbách. Jako hlavní důvod respondenti kupodivu uváděli, že je to kvůli prostředí, ve kterém žijí. V architektonicky a urbanisticky děsivých předměstích se prý prostě nikomu na procházky nechce, i když se vlastně za touto možností jejich obyvatelé z měst stěhovali.

 

Ve zdravém měšťanovi zdravý duch

Jestli vám přes všechna čísla připadá, že (obvykle opravdu čistší) vesnický vzduch převáží výhody města a že všechno záleží na osobním přístupu ke zdraví, máte pravdu. Prakticky všechny výzkumy totiž prokazují, že nejzdravější lidé jsou ti, kteří na vesnici přišli z velkých měst. Ale jen pokud si do čistšího životního prostředí přenesli svůj zdravý životní styl. Což bohužel zdaleka není samozřejmé.

 

 

Zdroj: http://www.cilichili.cz/clanky/vune-domova-621.html, 12/ 2011